Bylo mi 15, když jsem se seznámila s panem ,,pravým,, - jmenuje se Ondra.Byla to ta láska, která vás chytne za srdce, ta opravdová, která vás provází celým životem.
Aspon pro mě. Byl o šest let starší, často jsme se hádali, ale i tak bych mu snesla modré z nebe. Vydrželo to dva měsíce, opustil mě, stále miloval svou ex, s níž byl 3 roky.Já naivně věřila, že nám to vydrží. Po půl roce jsem potkala dalšího super človíčka, Honzu a musím uznat, že do mě byl opravdu blázen. I jáho milovala, ale ne zdaleka tolik, jako předtím Ondřeje.
Byli jsme spolu 10měsíců, nádherných, spokojených bez jediné hádky. Pak jsem se ale znovu potkala s Ondrou a znovu to začalo...
Psali jsme si,scházeli se a tak jsem se s Honzou rozešla.Nesl to těžce ale já žila jen mnou a Ondrou. Tentokrát vypadal, že mně vážně chce. Po 5 měsících jsem otěhotněla. Nastěhovala jsem se k němu a dokonce jsme se chtěli i vzít, ale nakonec jsme si řekli, že s tím počkáme. Bylo nám spolu překrásně a já si říkala, že to je opravdu navždy.V sedmnácti se mi narodil NÁŠ syn. Dělal nám jen radost a já byla štastná. Když bylo malému něco málo přes rok, Ondra se najednou změnil.
Stal se z něj ubručený chlap.Přihazovala jsem to tomu, že je přepracovaný. Ale bylo to horší a horší.Navíc jsem se před pár měsíci potkala s Honzou a stále si od té doby píšeme. Lituji, že jsem ho tenkrát opustila, ptž ted už vím, že to byl nejlepší muž v mém životě. Stále na mně čeká a já si nepřeju nic jiného, než jít za ním, ale nemůžu...
Roky prožité s Ondrou sou pro mne nezapomenutelné a hlavně: je tady náš syn. JE těžké se rozhodnout co dál? Stále váhám ale vím, že ani Honzík nevydrží čekat věčně. A pak bych ho mohla ztratit navždy. Poradte,co dál? Vaše Andy
